Zde si můžete přečíst příběhy lidí, kteří se setkali s duševní nemocí u sebe nebo u svých blízkých. Přiblíží Vám svoje úspěchy i strasti, které jsou reálnější, než filmové příběhy a televizní zprávy, které často líčí duševní nemoc velice zkresleně. Poznáte, o čem ta „duševní nemoc“ vlastně je, jak se s ní dá žít i přes všechny negativní důsledky, které přináší. Často pomůže, když to, co vás mohlo srazit na kolena, přetvoříte v něco pozitivního a smysluplného.
Možná, že po přečtení společně zjistíme, že jsme si v odvaze a chuti překonávat překážky všichni podobnější, než jsme si mysleli.

Příběhy a texty vyjadřují názory konkrétních přispěvatelů. Nemusí být ve shodě s názorem a postoji Práh jižní Morava, které poskytuje tento prostor pro jejich publikování.


Džana

Džana
"Džana? Džana. Mám paranoidní psychózu. Ale žiju tady a teď! Naděje na vyléčení umírá poslední."
Dori

Dori
"Jsem Dori. Mám schizoafektivní psychózu. Jsem blíženec. Vynásob tedy nespočet Dorotek dvěma a máš mě. Těší nás."
Silvie Chrudinová

Silvie Chrudinová
"Jsem vokalistka dvou kapel - ONA a LateXjesuS.
Je mi 23 let."
Markéta Dohnalová

Markéta Dohnalová
"Už 17 let se léčím na psychiatrii a bojuji o svou normalitu.
Letos mi bude 40 let."
c

Kamila Fišerová
"Jsem hodná, milá, zdvořilá, pracovitá, milující..."
Václac Rolenec

Václac Rolenec
"jsem vystudovaný chemicko potravinářský inženýr, v současné době Peer konzultant ve sdružení Práh."
inna davidova n

Inna Davidová
"Jmenuju se Inna Davidová a je mi 38 let. V tuto chvíli, díky bohu, v remisi. Už několik let."
redakce

Redakce
Bylo by škoda vás ochudit o některé příběhy (jejichž autoři třeba nechtějí psát opakovaně). Najdete je na tomto redakčním profilu.

Tatínek chodí neustále domů z práce pozdě. Vůbec nemá čas na to si s námi hrát. Přijede akorát na zprávy po večerníčku, dá nám pusu na dobrou noc a my musíme s bráchou do hajan. Dostáváme sice dárky častěji než ostatní děti a téměř všechno co si přejeme, ale... Stačila by mi jedna jediná hračka, jen kdyby si se mnou hrál i tatínek. S tímto přáním usínám každý večer...
Můj životní příběh ve zkratce

Číst dál: Proč jsem napsala první knihuUž jako malé dítě jsem byla trochu jiná. V 5-ti letech už jsem uměla číst, psát i počítat. Ve škole jsem díky tomu neměla moc kamarádů a mými nejlepšími přáteli pro mě byli moji psi. Co mě v dětství bavilo, bylo hrát divadlo, malovat a kreslit a hrát na akordeon. Základní školu jsem vystudovala až do osmé třídy se samými jedničkami, gymnázium s vyznamenáním a potom jsem začala studovat vysokou školu – VUT obor geodézie kartografie. Ve čtvrtém ročníku jsem onemocněla mentální anorexií, pak atypickou bulimií a když už se zdálo, že to mám všechno za sebou, vysokou školu jsem úspěšně dostudovala, začala se rozjíždět paranoidní schizofrenie.
JT Fixed Display