Zde si můžete přečíst příběhy lidí, kteří se setkali s duševní nemocí u sebe nebo u svých blízkých. Přiblíží Vám svoje úspěchy i strasti, které jsou reálnější, než filmové příběhy a televizní zprávy, které často líčí duševní nemoc velice zkresleně. Poznáte, o čem ta „duševní nemoc“ vlastně je, jak se s ní dá žít i přes všechny negativní důsledky, které přináší. Často pomůže, když to, co vás mohlo srazit na kolena, přetvoříte v něco pozitivního a smysluplného.
Možná, že po přečtení společně zjistíme, že jsme si v odvaze a chuti překonávat překážky všichni podobnější, než jsme si mysleli.

Příběhy a texty vyjadřují názory konkrétních přispěvatelů. Nemusí být ve shodě s názorem a postoji Práh jižní Morava, které poskytuje tento prostor pro jejich publikování.


Džana

Džana
"Džana? Džana. Mám paranoidní psychózu. Ale žiju tady a teď! Naděje na vyléčení umírá poslední."
Dori

Dori
"Jsem Dori. Mám schizoafektivní psychózu. Jsem blíženec. Vynásob tedy nespočet Dorotek dvěma a máš mě. Těší nás."
Silvie Chrudinová

Silvie Chrudinová
"Jsem vokalistka dvou kapel - ONA a LateXjesuS.
Je mi 23 let."
Markéta Dohnalová

Markéta Dohnalová
"Už 17 let se léčím na psychiatrii a bojuji o svou normalitu.
Letos mi bude 40 let."
c

Kamila Fišerová
"Jsem hodná, milá, zdvořilá, pracovitá, milující..."
Václac Rolenec

Václac Rolenec
"jsem vystudovaný chemicko potravinářský inženýr, v současné době Peer konzultant ve sdružení Práh."
inna davidova n

Inna Davidová
"Jmenuju se Inna Davidová a je mi 38 let. V tuto chvíli, díky bohu, v remisi. Už několik let."
redakce

Redakce
Bylo by škoda vás ochudit o některé příběhy (jejichž autoři třeba nechtějí psát opakovaně). Najdete je na tomto redakčním profilu.

Jmenuji se Inna a je mi 38 let. Chci vám vyprávět příběh. Příběh holky, která bývala svobodná a chtěla změnit svět. Místo toho ale dovolila světu, aby změnil ji. Holky, která dřív měla křídla, lítala po celém světě, milovala lidi, zejména ty trochu divné a jiné, smála se, dívala se na hvězdy, tančila, psala, malovala a demonstrovala. Tančila na plážích Goa společně s mnoha ztracenými a přesto šťastnými a svobodnými lidmi.  Psala smutné básně schovaná před světem v jednom pavlačovém domě. Dívala se na vlaky jedoucí nocí a spřádala sny o svých dalších cestách. O cestách, kdy není důležité, kam a jak člověk jede, ale že jede.
Chci duševně nemocným rozdávat naději, že i s duševním onemocněním se dá studovat a do budoucna snad i pracovat. Koncem června jsem udělala poslední zkoušku za IV. semestr. Byly celkem čtyři a mé známky? B, A, B, B. Takže se mám čím pochlubit. Přiznávám, během semestru jsem měla krize, že jsem to chtěla vzdát, ale nevzdala.
Huráááá! Moji úvahu vybrali do užšího výběru. Byli jsme na filmu Schindlerův seznam, který otřásl celou naší třídou. Takže jakmile vyhlásili soutěž o 20 nejpoutavějších úvah na toto téma s nabídkou následné prezentace před ostatními, věděla jsem, že do toho jdu. A teď? Je tu skutečně reálná šance, že budu mezi vybranými. To je úžasnéééé!
Číst dál: Homo psychoticus IIMá první kniha, Homo psychoticus, vyšla začátkem února 2015 v nákladu 1500 ks. Dosud se prodala asi polovina, což není vůbec špatné.
Nedávno jsem dopsala svou druhou knihu Homo psychoticus II aneb můj návrat ke studiu. Je volným pokračováním mé první knihy a víc Vám o ní asi poví doslov, který napsala paní profesorka Bankovská Motlová z Prahy.
JT Fixed Display