Zde si můžete přečíst příběhy lidí, kteří se setkali s duševní nemocí u sebe nebo u svých blízkých. Přiblíží Vám svoje úspěchy i strasti, které jsou reálnější, než filmové příběhy a televizní zprávy, které často líčí duševní nemoc velice zkresleně. Poznáte, o čem ta „duševní nemoc“ vlastně je, jak se s ní dá žít i přes všechny negativní důsledky, které přináší. Často pomůže, když to, co vás mohlo srazit na kolena, přetvoříte v něco pozitivního a smysluplného.
Možná, že po přečtení společně zjistíme, že jsme si v odvaze a chuti překonávat překážky všichni podobnější, než jsme si mysleli.

Příběhy a texty vyjadřují názory konkrétních přispěvatelů. Nemusí být ve shodě s názorem a postoji Práh jižní Morava, které poskytuje tento prostor pro jejich publikování.


Džana

Džana
"Džana? Džana. Mám paranoidní psychózu. Ale žiju tady a teď! Naděje na vyléčení umírá poslední."
Dori

Dori
"Jsem Dori. Mám schizoafektivní psychózu. Jsem blíženec. Vynásob tedy nespočet Dorotek dvěma a máš mě. Těší nás."
Silvie Chrudinová

Silvie Chrudinová
"Jsem vokalistka dvou kapel - ONA a LateXjesuS.
Je mi 23 let."
Markéta Dohnalová

Markéta Dohnalová
"Už 17 let se léčím na psychiatrii a bojuji o svou normalitu.
Letos mi bude 40 let."
c

Kamila Fišerová
"Jsem hodná, milá, zdvořilá, pracovitá, milující..."
Václac Rolenec

Václac Rolenec
"jsem vystudovaný chemicko potravinářský inženýr, v současné době Peer konzultant ve sdružení Práh."
inna davidova n

Inna Davidová
"Jmenuju se Inna Davidová a je mi 38 let. V tuto chvíli, díky bohu, v remisi. Už několik let."

Číst dál: Homo psychoticus IIMá první kniha, Homo psychoticus, vyšla začátkem února 2015 v nákladu 1500 ks. Dosud se prodala asi polovina, což není vůbec špatné.
Nedávno jsem dopsala svou druhou knihu Homo psychoticus II aneb můj návrat ke studiu. Je volným pokračováním mé první knihy a víc Vám o ní asi poví doslov, který napsala paní profesorka Bankovská Motlová z Prahy.
„Romane, co s tím uděláme? Taťka je už téměř měsíc v kuse opilý. Začíná vymýšlet šílenější a šílenější nápady. Ty boje mezi Horáckým a Valašským královstvím přinesou akorát potíže. Tráví většinu času v hospodě. Já jsem říkala už od začátku, že tohle pronajímání hospody, nás dovede akorát tak do pekel. Chodí domů někdy ve 2h ráno, spí tak 3h a už je zase na nohou a vymýšlí nějaké plány, kterým vůbec nerozumíme.
Chtěla bych se s vámi podělit o to, jaké to pro mě bylo v psychiatrické léčebně. Věřím, že jsou mezi vámi tací, které to zajímá. Možná máte někoho blízkého, kdo si prochází těžkým obdobím, nebo dokonce vy sami zvažujete pobyt v „blázinci“. Jaké to bylo pro mě? Co mi to dalo? Pomohlo mi to? A jaké to tam vůbec je? Nebudu se rozepisovat o tom, co předcházelo mé hospitalizaci, to už víte z předešlého článku.

Pozice peer konzultanta v Práh jižní Morava pro mě znamená možnost pomáhat lidem se stejným duševním onemocněním - schizofrenie, které mě před lety postihlo a stále má negativní vliv na mé zdraví a celkovou kvalitu života. Ze svého vlastního příkladu vím, že je důležité nevzdávat se a s nemocí bojovat za každou cenu. Bohužel spousta pacientů svůj boj během života někdy vzdá. Tady je, mimo jiné, práce pro peer konzultanta, aby na svém příkladu ukázal, že jsou ještě další možnosti zotavení se.

JT Fixed Display