marketa dohnalovaJmenuji se Markéta Dohnalová a letos mi bude 40 let. Už 17 let se léčím na psychiatrii a bojuji o svou normalitu. Má první diagnóza byla mentální anorexie, pak atypická bulimie, paranoidní schizofrenie a má současná diagnóza je schizoafektivní porucha smíšeného typu. Jen tak se ale nevzdávám. Ještě než jsem se začala léčit, vystudovala jsem na VUT obor geodézie, kartografie. Nemoc mi ale nedovolila v tomto oboru pracovat. Od roku 2004 mám plný invalidní důchod. Prošla jsem devítiletou psychoanalytickou terapií a v současné době chodím už pátým rokem na rogersovskou psychoterapii. Nad vodou mě drží i antipsychotika a antidepresiva. O svém životě jsem napsala knihu Homo psychoticus, která vyšla v nakladatelství Triton v únoru 2015. V současné době studuji již druhým rokem dálkově FSS MU obor sociální práce a sociální politika. Rozhodla jsem se, že budu pracovat jako sociální pracovnice pro lidi s duševním onemocněním. Ve IV. semestru máme povinnou praxi a tu dělám v Práh jižní Morava v Centru denních služeb Pohoda. Práce mě baví a věřím, že mi pomůže posunout se ve své nemoci dál, blíže uzdravení.

Zpět: Zobrazit Přiběhy lidí kteří se setkali s duševním onemocněním


Na psychiatrii už se léčím 17 let. Ze začátku jsem byla z psychologů a psychiatrů zmatená a vyděšená. Nechápala jsem, že jsou lidé, kteří tu jsou pro mě a chtějí mi pomoci. Bylo to takové divné. Já v centru pozornosti? Přišla první hospitalizace a pocit, že na oddělení jsou samí normální lidé a blázni jsou tam venku.
20. 7. 2016 proběhlo výběrové řízení na pozici peera do terénního týmu sdružení Práh. Hned druhý den jsem se dozvěděla, že jsem práci získala. Byl to neuvěřitelný pocit, že jsem obstála a že mi dal někdo šanci. Byl to můj obrovský sen, zapojit se do reformy psychiatrické péče na této pozici. Terénní týmy jsou složené z psychiatra, psychologa, sociálního pracovníka a peera. Začnu, jak se říká, od píky. Jako pěšák v komplexní péči o duševně nemocné. Během příštího týdne musím zařídit věci jako vstupní zdravotní prohlídku, výpis z rejstříku trestů, ofotit svůj vysokoškolský diplom, … a od 1. 8. 2016 nastupuji do práce.
Chci duševně nemocným rozdávat naději, že i s duševním onemocněním se dá studovat a do budoucna snad i pracovat. Koncem června jsem udělala poslední zkoušku za IV. semestr. Byly celkem čtyři a mé známky? B, A, B, B. Takže se mám čím pochlubit. Přiznávám, během semestru jsem měla krize, že jsem to chtěla vzdát, ale nevzdala.
Číst dál: Homo psychoticus IIMá první kniha, Homo psychoticus, vyšla začátkem února 2015 v nákladu 1500 ks. Dosud se prodala asi polovina, což není vůbec špatné.
Nedávno jsem dopsala svou druhou knihu Homo psychoticus II aneb můj návrat ke studiu. Je volným pokračováním mé první knihy a víc Vám o ní asi poví doslov, který napsala paní profesorka Bankovská Motlová z Prahy.
Můj životní příběh ve zkratce

Číst dál: Proč jsem napsala první knihuUž jako malé dítě jsem byla trochu jiná. V 5-ti letech už jsem uměla číst, psát i počítat. Ve škole jsem díky tomu neměla moc kamarádů a mými nejlepšími přáteli pro mě byli moji psi. Co mě v dětství bavilo, bylo hrát divadlo, malovat a kreslit a hrát na akordeon. Základní školu jsem vystudovala až do osmé třídy se samými jedničkami, gymnázium s vyznamenáním a potom jsem začala studovat vysokou školu – VUT obor geodézie kartografie. Ve čtvrtém ročníku jsem onemocněla mentální anorexií, pak atypickou bulimií a když už se zdálo, že to mám všechno za sebou, vysokou školu jsem úspěšně dostudovala, začala se rozjíždět paranoidní schizofrenie.
JT Fixed Display