Kamila Fišerová foto

Jmenuji se Kamila a u třech členů mé rodiny byla diagnostikovaná bipolární porucha, a proto se tímto tématem zabývám již od dětství. V mém okolí nebyl nikdo se stejnou zkušeností, a tak jsem se s tím musela vyrovnávat po svém. Celých 20 let svého života jsem strávila ve strachu, že jako dcera, neteř a vnučka nemocných také onemocním.

Rozhodla jsem se však, že to tak nenechám. Až do 18 let jsem byla rozhodnutá, že zůstanu sama a bezdětná. Postupně jsem se však začala dívat na toto onemocnění jako na požehnání, které budeme-li chtít, nás může ohromně posunout vpřed. Může to být dar, který sblíží celou rodinu a pomůže překonat bolesti a strachy jednotlivých členů. Nebo se může stát ničícím tornádem, které rozmetá naše životy a my je budeme jen těžko skládat zpět.

Každý den cvičím jógu a snažím se meditovat v každém okamžiku. Ráda tancuji, běhám, kreslím obrázky, setkávám se s přáteli, miluji přírodu, čtu knížky.

Již téměř rok pracuji v Montessori jesličkách. Tato práce mě každý den inspiruje a zároveň osvobozuje. Postupně se o tom budu zmiňovat ve svých příbězích...

Děti mě učí, jak je důležité něžně, čistě a s důvěrou přistupovat k duši dospělého, i v případě, že je zraněná. Všichni totiž potřebují naši nezlomnou důvěru v jejich schopnosti i v časech temna, ikdyž ji ztratili.

Zpět: Zobrazit Přiběhy lidí kteří se setkali s duševním onemocněním


Zdravím všechny naše čtenáře. Ráda bych Vás pozvala již tento čtvrtek do Café Práh, kde spolu budeme sdílet spoustu neobyčejných zážitků z našich životů. Moje povídání bude zaměřeno na to, jak jsme prožívala taťkovu nemoc, jaký byl náš život, jaký to na mě mělo dopad a co nám doma fungovalo. Budu velmi ráda, za jakékoliv otázky a sdílení zkušeností.
Komentář (0) Zhlédnutí: 89
„Dobře, tak já zařídím ten prodej, ale chci z toho 10 %, Kamilo.“ „Jak deset procent Radku? Vždyť to prodáme, abychom si přilepšili.“ „Jenže mně bude trvat dlouho, než najdu kupce, zhodnotím, který je ten správný a ještě to budu muset zařizovat. Sebere mi to spoustu času.“ „Nesnáším, když se na mně snažíš vydělat, Radku. Děda nám vždy říkával, ať se o sebe postaráme, a rozdělíme o poslední kůrku chleba, protože jednou zbudeme jen my dva. Ty se podle toho však nechováš. Neustále se na mně snažíš vydělat. Tohle není poprvé. Myslela jsem, že nás všechny ty problémy zcelily dohromady a děláme věci jeden pro druhého z lásky! Nebo to tak, cítím jenom já?“ „Ne, máš pravdu! Já teď jen nemám moc času a potřebuji vydělávat...“ 
Slyšela jsem, že se chystá návštěva našich příbuzných z druhého konce republiky. Chtějí mamku podpořit, jako minule.
Maminka brečí v noci do polštáře. Myslí si, že ji neuslyšíme, ale mne neoblafne. Věděla jsem, že to přijde. Taťka už byl moc přepracovaný. Nechápu, že mi to neřeknou rovnou, bylo by to pro mne lepší.
Proč se mi ve škole děti smějí, že je můj taťka v nemocnici? Cožpak se jim já směju, že je jejich babička v nemocnici se zlomenou nohou? Ne! A upřímně je mi jí líto, protože ji to musí opravdu bolet. Tak jaký je v tom rozdíl? 
"Maminko, proč pláčeš? Je to kvůli tomu, že nemáme peníze?" "Jak to víš, maličká?" "Slyšela jsem Tě včera, jak jsi se modlila k Bohu, aby nám pomohl vyjít s úspory, které máme. Vždyť dnes děda přijel a dal Ti peníze do  kapsy. Moc dobře jsem to viděla, i když se to snažil udělat nenápadně." "Ano je to, kvůli tomu Kamilko. Copak budeme, dělat později? Budeme mu to muset, jednou vrátit, Kami. Ty jsi však na tyto starosti malá a neměla by ses jimi trápit." "Já to zvládnu, mami." "Jdi si hrát." "Maminko, copak ty to nechápeš? Vidíš ten zázrak? Pomodlila jsi se, věřila a přišla pomoc. Pán Bůh se o nás postará. Neodmítej jeho pomoc, jenom kvůli tomu, že Ti přišla jinou formou, než bys čekala."
Komentář (0) Zhlédnutí: 207
"Tati, pojď mi, prosím přimontovat poličku do pokoje". "Já nemůžu. Mam depresi. Řekni Radimovi". "To mi říkáš už tři měsíce. Vnímáš mě vůbec? Prober se! Buď tu se mnou. Postav se zase na nohy, začni chodit do práce. A buď zase normální! Já už opravdu nevím, co s tebou!"
 
Nejde mi to. Nejde mi to…!!!! A hned po dvou neúspěšných pokusech začne plakat. Ve dvou a půl letech ještě nemá dostatečnou trpělivost sám se sebou. Nereaguji na jeho kritické sebehodnocení a přistupuji k němu s důvěrou ve všechny jeho schopnosti. Pokládám ruku na jeho rameno a klidným hlasem mu sděluji: „Vedl sis dobře, nabízím Ti svoji pomoc.“
Huráááá! Moji úvahu vybrali do užšího výběru. Byli jsme na filmu Schindlerův seznam, který otřásl celou naší třídou. Takže jakmile vyhlásili soutěž o 20 nejpoutavějších úvah na toto téma s nabídkou následné prezentace před ostatními, věděla jsem, že do toho jdu. A teď? Je tu skutečně reálná šance, že budu mezi vybranými. To je úžasnéééé!
„Romane, co s tím uděláme? Taťka je už téměř měsíc v kuse opilý. Začíná vymýšlet šílenější a šílenější nápady. Ty boje mezi Horáckým a Valašským královstvím přinesou akorát potíže. Tráví většinu času v hospodě. Já jsem říkala už od začátku, že tohle pronajímání hospody, nás dovede akorát tak do pekel. Chodí domů někdy ve 2h ráno, spí tak 3h a už je zase na nohou a vymýšlí nějaké plány, kterým vůbec nerozumíme.
JT Fixed Display