Moji milí čtenáři, blíží se naše čtvrteční setkání. Chci vás všechny, kdo nás čtete pozvat. A zároveň, pokud váháte, pokud máte obavy, pokud byste se rádi přišli podívat, co že za lidi je ukryto za těmito řádky a příběhy, ale jste nesmělí, nervózní…nebojte se a přijďte i tak. Z mého příběhu už víte, že jsem se z nejhoršího dostala. Že funguju, a jsem spokojená a šťastná. To ale neznamená, že stále nebojuju se svými strachy, démony, úzkostmi a proto mi snad odpustíte, že prozatím nemůžu před vás předstoupit veřejně. Prostě se na to ještě necítím. Dlouho jsem o tom přemýšlela, že BYCH měla. Ale jestli mě něco moje nemoc naučila, tak to, abych nechodila přes to, co je pro mě přirozené. Abych se naučila poslouchat své tělo. A pokud mi mé tělo už jen při představě veřejného vystoupení hrozí kolapsem, asi BYCH jej poslechnout měla. Ale nebojte se, o můj příběh nepřijdete. A někde tam budu s vámi. Jen prozatím schovaná ve svém bezpečném prostoru. Píšu to hlavně těm z vás, kteří s nějakými podobnými strachy bojujete taky. Prostě přijďte. Klidně ve slunečních brýlích, klidně si stoupněte někam do rožku, my vás nebudeme do ničeho nutit. Můžete se na nás prostě jen přijít podívat. Uvidíte, že jsme úplně stejně normální jako vy, jako ti ostatní, co si myslí, že jsou normální. Prostě jsme lidi, a i když máme své slabosti a strachy, které třeba zatím neumíme překonat, nevzdáváme to. Bojujeme. Krok za krokem se posouváme dál. Vzájemně si přitom pomáháme. A to je na tom to krásné.

Těšíme se na vás

Inna
  • Žádné komentáře nenalezeny
Přidat komentář
JT Fixed Display